Naše výzkumná skupina se zaměřuje převážně na genetické a epigenetické biomarkery se dvěma hlavními oblastmi využití – onkologií a forenzními vědami. Protože tumorigeneze začíná genetickými mutacemi, diagnostická i léčebná složka onkologie se opírá o výsledky genetického testování vzorků z tkáňové nebo tekuté biopsie nádoru. Množství informací, které lze z biopsie získat, exponenciálně vzrostlo se zavedením masivně paralelního sekvenování do rutinní klinické praxe. Vzhledem k vlastnostem nádorů však stále existuje prostor pro zlepšení. Množství a kvalita dostupných nukleových kyselin představují technická omezení a mnoho nádorů nemá biomarkery, které by umožnily jejich dostatečně účinnou léčbu. Hledáme proto nové genetické a epigenetické biomarkery a usilujeme o lepší analytické a procesní parametry genetických metod.
Kromě onkologie využíváme genetické a epigenetické metody ve forenzních vědách k charakterizaci stop z místa činu. Epigenetika je obor studující dědičné změny fenotypu, které nejsou dány změnami v sekvenci nukleotidů v DNA. Zabývá se regulací genů a změnami fenotypu bez změn genotypu. Řečeno metaforou: genetika poskytuje noty, ale epigenetika rozhoduje o tom, jak se budou hrát. Podstatné je, že epigenetika je ovlivňována faktory prostředí a životním stylem a je alespoň částečně reverzibilní. I když se DNA neshoduje s profilem podezřelého ani s žádným záznamem v kriminalistické databázi, může být stále užitečným zdrojem informací pro vyšetřování. Epigenetickým testováním se snažíme získat informace, které by mohly pomoci vyšetřování, například charakteristiku pachatele nebo okolností trestného činu.